Nadělila jsem si příjemný přednáškový den. Těšila jsem se na známé, které tam potkám a na moudra, která mi přinesou nějaké ty AHA momenty. A světe div se, největší AHA, které jsem si odnášela, bylo pracovní. Vážení přátelé, já jsem přišla na objev století. Po zhlédnutí všech sobotních přednášek už vím, že neexistuje jediná správná odpověď na otázku, kterou slýchám...
Každý člověk má někdy potřebu být sám sebou a odlišit se od ostatních. Nebýt šedou myškou, jedním z mnoha. A týká se to i introvertů. Nevím, kde se vzal názor, že introverti jsou nejradši neviditelní. Není to tak. Velmi často jsou to individuality, které právě těžko snáší, když jsou v davu. Fyzicky – nechtějí se nikde tlačit, překřikovat a přetahovat. I psychicky...
Nejsem minimalista. Každý rok si dávám závazek zredukovat svou domácnost alespoň o třetinu. Ale jsou dvě oblasti, ve kterých jsem již na dobré cestě se minimalistou stát. První je šatník – zjišťuji, že mi stojí za to mít v něm pouze oblečení, které opravdu nosím. A druhou jsou prezentace.
„Mami, to voní po Zuzce.“ Stojí přede mnou to malé blonďaté a v ruce drží spodní košilku s princeznou Elsou. Nejdřív vidím v očích překvapení a vzápětí se mění ve smutek. Pusinka jde do nešťastného rohlíčku a mám tu kopičku neštěstí. „Já chci Zuzku„. Zuzanka je kamarádka od malička, a teď se odstěhovala a občas si u nás pohraje, nebo přespí. Košilku tady asi nechala...
Nejdůležitější na prezentaci je, aby lidé pochopili její smysl. Každý z Vás máte myšlenku, se kterou prezentaci vytváříte. To zásadní, co chcete, aby si lidé odnesli. Chci, abyste OCENILI, jak dobře jsem pracoval. Chci, abyste PODPOŘILI můj plán. Chci, abyste SE NADCHLI pro mou knihu. A aby lidé pochopili smysl Vaší prezentace, musíte jim předat...
