I introverti chtějí někdy vystoupit z davu

Každý člověk má někdy potřebu být sám sebou a odlišit se od ostatních. Nebýt šedou myškou, jedním z mnoha. A týká se to i introvertů.

Nevím, kde se vzal názor, že introverti jsou nejradši neviditelní.

Není to tak. Velmi často jsou to individuality, které právě těžko snáší, když jsou v davu.  Fyzicky – nechtějí se nikde tlačit, překřikovat a přetahovat. I psychicky – cítí se jiní, nezapadají do velkých skupin a hůře podléhají společným emocím. Ale přesto mají silnou potřebu svou individualitu vyjádřit. Jenom si často nevědí rady jak.

Není jim vlastní průbojnost, exhibicionismus (v dobrém slova smyslu), nápadné vystupování. Takže tudy cesta nevede. Ale mají jiné zbraně. Introverti daleko více vnímají neverbální komunikaci a mají přirozené sklony ji využívat. A to byste se divili, jak je to silný nástroj. Já sama jsem si to v poslední době hodně uvědomila. A bylo pro mne velkým poznáním, že všichni lidé okolo vnímají tento jazyk podvědomí stejným způsobem.

Takže pokud hledáte způsob, jak se odlišit a vystoupit z davu prostřednictvím vašich prezentací, webových stránek, nebo jakéhokoli textu, tento článek píšu právě pro vás.

A protože vám tento článek píše introvert, nebojte se, že budete muset dělat psí kusy, aby si vás někdo všiml. Naopak. Stačí se zastavit, zhodnotit situaci a dát o sobě vědět způsobem, který překvapí a zaujme pozornost.

Mám v hlavě vzpomínku z dětství. Bylo mi určitě pod 10 let, tiché, nenápadné dítě.

Taková typická šedá myška. Ani roztomilá, ani výřečná. Přesto si pamatuji situaci, kdy tato myška dokázala jako jediná ze třídy zaujmout a „vyhrát“. Učitelka položila otázku a jako výhru za správnou odpověď slíbila odměnu. Nepamatuji si už jakou, ale všichni jsme jí chtěli. 🙂 K učitelce se okamžitě nahrnul les rukou a stádo dětí a řev byl jako v ZOO. Šedá myška neměla šanci. Nebyla ani tak průbojná, jako ostatní, ani velká, aby jí bylo vidět a ani hlasitá, aby jí bylo slyšet. Ale měla v sobě pocit „já nechci patřit do toho chumlu“ a zároveň „chci vyhrát“. A když si toto uvědomila, tak prostě zůstala sedět v lavici, jedna ruka za zády (také jste tak museli sedět?) a druhou potichu zvedla. Nic jiného. A vyhrála. Byla totiž jiná. 

Někdy stačí zůstat takoví, jací jste. A dát to najevo nejenom oblékáním, chováním, ale i v psaném textu.

Nebát se být sám sebou a na nic si nehrát. 

Na webu, blogu, pozvánkách, letácích, dotaznících… Nejen jejich obsah, ale hlavně forma o vás vypovídá hodně. Lidé podvědomě silně vnímají informace, které jim sdělujete barvami, tvary, fonty, mezerami,… A vnímají, jestli to vše je v souladu s vámi a tím, co říkáte či píšete.

Nedávno jsem viděla dvoje webové stránky lidí, kteří svou práci dělají výborně. Jsou v ní jedineční, znám je. Kdybych potřebovala pomoci, vyberu si je. Ale kdybych je neznala a otevřela si jejich webové stránky, odejdu hned. Budily ve mně úplně jiné emoce, působily nesourodě a (omlouvám se) neprofesionálně. Samozřejmě, že si nechci hrát na všeználka, popisuji jenom pocit, který ve mně stránky vzbudily. Měla jsem si to vzápětí prožít i na vlastní kůži. 

Minulý týden pustila do světa své vlastní nové stránky. Byla jsem zvyklá, že na stránky Jak na prezentace mám příjemné odezvy, ve většině případů milé, pochvalné. Lidem se líbí příjemné barvy, vrací se na ně pro praktické rady a tipy. Stahují si e-booky, vstupují do online kurzu, když potřebují udělat dobrou prezentaci. Vnímají to jako pomoc a často i poděkují.

A najednou bác, nové stránky a černá.

První reakce:
Dlouho ticho a pak „Čekala jsem něco jiného“.

Další dva dny jsem byla zmatená smrští velmi pozitivních a velmi negativních reakcí. Jsou teda stránky „Boží!“, nebo „Jak na pohřbu“. Mám „být hrdá“, nebo je „rozhodně předělat na světlou variantu“. Ta úvodní fotka „je skvělá“, nebo divná, „to nejsi ty (jasně, také jsem s tím bojovala, zdá se mi až moc osobní) a proč máš zavřené oči?“. Bojovala ve mně šedá myška s bílou vránou.

Udělat z nich průměrné stránky, které se líbí téměř každému, tak jako ty první, nebo jim nechat jejich výjimečnost?

A až po testování, kdy jsem vytvořila varianty A a B (světlá a tmavá) a hlasovalo cca 60 lidí mi to došlo. Připojuji vám dál i komentáře hlasujících, které mi velmi pomohly si uvědomit, že:

1/ Text vysílá neverbálně k lidem přesně to, co do něj podvědomě vložíte

K novým stránkám mám úplně jiný přístup než ke stránkám Jak na prezentace, které jsou zaměřené prakticky a mohou pomoci téměř každému. A to je jejich cíl. Chci, aby každý uměl vytvořit pěknou prezentaci, e-book, nebo jakýkoli text. Proto se líbí téměř každému.

Psychologii fontů vnímám jako službu pro lidi, kteří už toto zvládají a chtějí něco víc. Chtějí být v souladu se svým textem, čitelní pro ostatní a odlišit se. Je to služba jedinečná, kterou jinde nenajdete. Stejný pocit jsem nacházela v reakcích lidí při hlasování. A je jasné, že budou mít své příznivce a také své odpůrce.

„Působí na mě neotřele a výrazně, osobitě.“

„To je jak na pohřbu“

„Je to takové luxusní, ale tebou zjemněné. Mám z toho pocit, že si dovoluji opravdu hodnotnou a zásadní službu.“

„Jak na prezentace je super, to potřebujeme všichni. Ale toto cítím fakt jako zlatý hřebíček.“

2/ Je důležité, aby jednotlivé části spolu vzájemně ladily

Došlo mi, jak je důležité, aby bylo v naprostém souladu téma textu, vizuální stránka i obsah. Lidé pak vnímají autentičnost a nejsou zmateni rozporuplnými informacemi, které jim podvědomí posílá. (např. „Téma je minimalismus, ale fonty zdobené a barev 5 odstínů…“)

„Jak máš zavřené oči, navozuje to trošku takovou atmosféru tajemna, která mi přesně ladí k tomu, co máš napsané v rámečku.“

„Barvy doladěné podle fotografie – tlačítko, jak se aktivuje do růžova jako tvé kytky na fotce,…“

3/ Není špatně, když text neosloví každého

Lidé, kteří se na stránkách budou cítit dobře, se budou cítit dobře i při čtení článků a budou mít o ně zájem. Protože s nimi téma bude ladit. Proč by měly stránky přitahovat každého, i když předem ví, že ho vlastně fonty vůbec nezajímají a zůstane u Calibri. Vizuální stránka textu je jako magnet, kterým přitahujete pozornost lidí. A zase – pokud cílíte na minimalisty, ale jako magnet použijete kudrlinky, tak to fungovat nebude. Vlka také nepřilákáte na mrkev.

„Extravaganti a lidi, co mají rádi věci jinak a nejdou s davem, budou určitě nadšeně tleskat.“

„Neodradí to normální lidi, protože to na ně bude působit luxusně a nedostupně?“

„Myslím, že vymykat se trendu není špatné a to zvlášť v případě, že se v tom cítíš dobře .“

A tak je v pořádku, že se najdou lidé, kterým web nesedí.

„Mám černou ráda, ale nevím proč tady na mě působí agresivně a nátlakově. Ta světlá je mi moc příjemná, působí sympaticky a má šmrnc. Za mě světlá.“

„Pocit toho z webu mám špatný, oproti té čistotě a stylu třeba Jak na prezentace. Bílá s tyrkysem mě oslovuje mnohem lépe.“

A co z toho vyplývá? Až příště napíšete text, uděláte prezentaci, nebo vytvoříte své stránky, dejte pozor na to, do jakého kabátu je oblečete.

Zamyslete se nad tím, pro koho píšete a co mu o sobě chcete sdělit.

Samozřejmě, že obsah je velmi důležitý. Ale to, čím jste, dokážete daleko lépe vyjádřit neverbální stránkou textu. Pozorovali jste někdy lidi, kteří mluvili, ale vy jste jim to prostě nevěřili? I když jste nevěděli proč? Tak to je právě ta neverbální komunikace. Pohyby těla, hlas, postoj. I text má svou neverbální komunikaci.

Obsahem předáte informace, ale formou předáte vaši osobnost. Bezpečně a jistě přitáhnete lidi, kteří s vaší osobností rezonují, a kteří vás podpoří. Naučte se používat správně psychologii barev, fontů a jejich kombinací.

Výjimeční budete, když obsah a forma vašich textů bude ladit.

A tento způsob vybočení z řady zvládnou velmi dobře i introverti. 🙂 Je totiž o tom poslouchat svou intuici a to zvládají velmi dobře.

Druhý zážitek z nedávné doby.

V místnosti je 60 tentokrát už dospělých lidí a „učitelka“ ukáže předmět a položí otázku? „Kdo ho chcete?“. Opět les rukou a sem tam výkřiky. Vrátila jsem se na základní školu a zažila stejný pocit, „nechci patřit k davu“. Ale tentokrát byla rychlejší kamarádka vedle mne. Zvedla ruku, a když se rozhlédla kolem sebe a zjistila, že je v davu, prostě se zvedla a došla si pro to. Otázka přece zněla „ Kdo ho chcete?“. Tak odpověděla akcí. Došlo jí, že musí udělat něco víc, než ostatní, pokud chce být vidět.

Takže pokud nechcete patřit k davu, běžte do akce.

Slaďte váš text s vámi. Uvidíte, že reakce na něj budou úplně jiné.

Jak na to?

• Pokud ještě nemáte, přečtěte si e-book zdarma Řeč fotek.
• Vytvořte si víc variant textu a sledujte, v jaké se cítíte nejlépe.
• Požádejte o zpětnou vazbu minimálně 10-15 lidí z okolí (ne nutně rodinu a přátele, aby vás neodradili úplně :-))

A pokud to myslíte vážně, mohu vám pomoci. Udělat dokonalou prezentaci, nebo vybrat ten váš font a barvy.