Nadělila jsem si příjemný přednáškový den. Těšila jsem se na známé, které tam potkám a na moudra, která mi přinesou nějaké ty AHA momenty. A světe div se, největší AHA, které jsem si odnášela, bylo pracovní. Vážení přátelé, já jsem přišla na objev století. Po zhlédnutí všech sobotních přednášek už vím, že neexistuje jediná správná odpověď na otázku, kterou slýchám...
Každý člověk má někdy potřebu být sám sebou a odlišit se od ostatních. Nebýt šedou myškou, jedním z mnoha. A týká se to i introvertů. Nevím, kde se vzal názor, že introverti jsou nejradši neviditelní. Není to tak. Velmi často jsou to individuality, které právě těžko snáší, když jsou v davu. Fyzicky – nechtějí se nikde tlačit, překřikovat a přetahovat. I psychicky...
Nejsem minimalista. Každý rok si dávám závazek zredukovat svou domácnost alespoň o třetinu. Ale jsou dvě oblasti, ve kterých jsem již na dobré cestě se minimalistou stát. První je šatník – zjišťuji, že mi stojí za to mít v něm pouze oblečení, které opravdu nosím. A druhou jsou prezentace.
Také patříte do skupiny lidí, kteří se hrůzou zpotí, když mají vystoupit před více než dvěma posluchači? A nevěříte mi, že introverti mohou být výborní školitelé? Tak čtěte pozorně. Uvidíte, že právě introvert má v ruce samé trumfy. Jsem introvert. Čistokrevný. Miluji svět knížek, ušáků s lampou, déšť za oknem.
Sedíte před počítačem a ne a ne a ne přijít na nějakou kloudnou myšlenku. Múzy si vzaly dovolenou, v hlavě jak u vykradeného krámu a vy zrovna nutně potřebujete: námět na nový článek, vymyslet náplň školení, webináře nebo workshopu, udělat konečně tu prezentaci, kterou odkládáte už dva týdny.
Sdílím s vámi pohádkové fonty aneb ať žije Disney… Existuje mezi námi někdo, kdo nezná jedinou jeho postavičku? To by mne fakt zajímalo.
Kdo budí takové vášně? No přece Comic Sans. Abych se přiznala, mě Comic Sans fakt nevadí. Nepobuřuje mne, nepálím letáky psané tímto fontem, nestrhávám je z výloh. Je to pro mne milý, hravý font, který má své místo a i já ho ráda použiji, když budu dělat pozvánku na oslavu pro svou dceru. No, dobře, pro starší syny...
Chcete se lépe poznat? Přečetla jsem knihu. To není nic nového, čtu stále a všude. Ale tato kniha mne donutila podělit se s kamarádkami. Vzala jsem ji večer na posezení do hospůdky a měla takový úspěch, že nás (5 holek), bylo slyšet až ven.
Nepište jako amatér! Napíšete článek, e-book, nebo prezentaci a jste spokojeni, že se vám podařilo zformulovat myšlenky a vytvořit text, který jistě osloví tisíce lidí. Proč si dávat malé cíle ;-).
„Mami, to voní po Zuzce.“ Stojí přede mnou to malé blonďaté a v ruce drží spodní košilku s princeznou Elsou. Nejdřív vidím v očích překvapení a vzápětí se mění ve smutek. Pusinka jde do nešťastného rohlíčku a mám tu kopičku neštěstí. „Já chci Zuzku„. Zuzanka je kamarádka od malička, a teď se odstěhovala a občas si u nás pohraje, nebo přespí. Košilku tady asi nechala...